Zima je obdobím vegetačního klidu. Stromy shodily listí, některá zvířata odletěla za teplem, jiná se uložila k zimnímu spánku. Hibernují, čekají, snaží se přežít zimní mrazy. Napadlo vás někdy, co v zimě dělají včely? Jaké mechanismy si za tisíce let vývoje osvojily ony, aby zimu přečkaly?
Důležité je zmínit, že včelí úl přes zimu obývají dlouhověké včely. Na podzim včely radikálně snižují svůj počet a zimu přežijí jen tyto dlouhověké. Ty se líhnou na přelomu srpna a září a dožívají se 6 – 8 měsíců, aby na jaře zahynuly a byly postupně vystřídány svými kolegyněmi – krátkověkými včelami. Zimu tedy včely přežívají v značně redukovaném počtu. Základem jejich úspěšného přezimování je vytvoření chumáče. To znamená, že se včely shluknou dohromady a vytvoří jakýsi živý hrozen, ve kterém si udržují teplotu, která je nezbytná pro jejich přežití.
Chumáč se začíná formovat přibližně při 14 °C. Zpočátku je jen naznačený, rozvolněný, jádro, v kterém se nachází matka, není shora uzavřené. Uzavírá se až při dalším poklesu teploty, kdy už jsou v chumáči všechny včely1.
Při nízkých teplotách jsou včely v chumáči v několik vrstvách a v závislosti na potřebě regulace teploty a venkovních podmínkách se v rámci hroznu přemísťují a obrazně řečeno budují své formace. Dělnice uvnitř se neustále pohybují, třepou křídly a zadečky a těmito vibracemi tak vytvářejí potřebné teplo. Naopak dělnice, které tvoří vnější vrstvu, sedí nehybně a plní funkci jakéhosi obalového a izolačního štítu. Někde uvnitř tohoto chumáče je pak, jak již bylo zmíněno, ukryta matka.
Prochladnou-li dělnice na povrchu hroznu tak, že jim hrozí nebezpečí, že je ochablé svaly neudrží (kritická je teplota asi 10 °C), vymění si místo s prohřátými a nasycenými družkami ze středu. Celý chumáč se během zimy pomalu stěhuje po plástu za buňkami obsahujícími ještě nevyčerpané zásoby medu2.
V jádru se však teplota pohybuje navzdory venkovním podmínkám velmi vysoko, uvádí se hodnota mezi 20 – 30 °C. Takže pokud v přírodě panují dvacetistupňové mrazy, vezměte v potaz, že včely jsou schopné mít v nejteplejší části jádra až o 50° C více, než ukazuje rtuť na venkovním teploměru, což je úžasné.
Včelí úly v zimě
Je třeba zmínit jednu věc – při nízkých venkovních teplotách včely neopouštějí hrozen. Jak je psáno výše, ten se začíná formovat při zhruba 14 °C, to je ještě rozvolněný. Když však teplota poklesne, včely se nemohou z chumáče oddělit a vydávat se libovolně v rámci celého prostoru úlu pro zásoby, které mají ukryté v buňkách. I toto může znamenat pro včely riziko – pokud se zrovna hrozen nachází v místech, kde zásoby docházejí. Může dojít k vyhladovění celého včelstva a následnému vymrznutí.
Dostupnost zásob a hlavně jejich dostatek je pro přežití včel stěžejní. Pokud zásoby spotřebují dříve, než venku začne jaro a začnou kvést první rostliny, hrozí tu riziko, že včely pomřou hladem. Kritická je také doba, kdy matka začne klást. Larvy se musí něčím krmit, a proto v této době značně stoupne spotřeba zásob. K prvnímu plodování matky dochází po zimním slunovratu, ve větší míře se však rozběhne až se zvyšující se venkovní teplotou a příslibem blížícího se jara. Matka začne klást larvy, ze kterých se vylíhnou krátkověké včely, které postupně v úlu nahradí ty přezimující – dlouhověké.
Průběh zimy a vývoj zimních teplot však včely ovlivňuje také. Při přezimování jim nejlépe vyhovují zimy s co nejmenšími teplotními výkyvy. Razantní kolísání teplot je daleko větším rizikem než mrazy, na ty jsou připravené.
Včelám tuhá zima nevadí, horší je pro ně, trvá-li taková zima neúměrně dlouho. Tady hrozí dvě rizika, z nichž jedno už bylo zmíněno. Pokud zima neustupuje, může dojít k tomu, že si včely spotřebují všechny zásoby a hrozí jejich vyhladovění. Další nebezpečí se také pojí s konzumací potravy, jedná se ale až o finální proces jejího zpracování. Ve zkratce – kde je příjem, musí být zákonitě i výdej.
Teď tedy vyvstává základní otázka! Kam taková včela chodí vykonávat potřebu? Včely v úlu nekálí, kálení probíhá při proletech mimo úl. To se děje, pokud venkovní teplota překoná hranici 12 – 14 °C. To se rozvolní chumáč a včely teplejší počasí vyláká na tzv. vyprášení. Při něm vyprazdňují svůj výkalový vak, ve kterém shromažďují po celou zimu odpadní produkty. Tento vak se nachází v zadečku a dokáže se velmi roztáhnout. Jeho kapacita však není neomezená a tak se včely snaží při první možné příležitosti úl opustit a provést vyprázdnění.
Problém nastává, pokud jim nepřeje počasí a teploty zůstávají i v jarních měsících pod bodem mrazu. Obecně platí, že pokud hmotnost výkalového vaku převýší polovinu hmotnosti celé včely, svaly povolí a včely se vykálí v úle, což je samozřejmě nežádoucí. Proto je pro včely po dlouhé zimě první jarní oteplení opravdu důležité. Koneckonců nejen pro ně.
Jeden z prvních jarních proletů včel
1 Včelařství: Svazek II. Vydání I. Praha: PSNV, 2017. 235 s. ISBN 978-80-270-0776-9
2 ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. Vydání I. Praha: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7